Z předcházejícího je zřejmé, že nekrátkosrstí vipeti vskutku před mnoha lety v rozdílných variantách existovali. Historie dnešního plemene dlouhosrstého vipeta leží nicméně zahalena v tajemství a kontroverzi. Jediná věc, která nám je známa je, že dlouhosrstý vipet byl do USA opětovně přiveden absolventem Harvardu Walterem Wheelerem, jenž je chovatelem vipetů od roku 1957.Dále existují dvě verze vzniku současného dlouhosrstého vipeta.
    Zakladatel a stvořitel plemena Walter Wheeler říká, že před mnoha lety spatřil "chlupaté" vipetí štěně ve vrhu krátkosrsté feny, která byla ve vlastnictví známého chovatele a rozhodčího. Zeptal se na dotyčné štěně a bylo mu řečeno, že pokud se u štěněte rozvine dlouhá srst, majitel bude nucen se jej zbavit. Wheeler byl tímto vipetem unešen a posléze si pořídil psy z této i jiných pokrevních linií. Tvrdí, že intenzivním inbrídingem těchto psů vytvořil dlouhosrstého vipeta tak, jak jej známe dnes.

   Jedna ze zakládajících matrón moderního dlouhosrstého vipeta byla, podle pana Wheelera, britská šampiónka, nejlepší anglická výstavní fena konce 50. let. Je doloženo, že nemohla být vystavována před tím, než jí byla ostříhána a zkrácena její hustá hříva a též její chlupatý ocas.Pan Wheeler uvedl, že její potomstvo bylo použito k vytvoření celé rodiny dlouhosrstých vipetů. Pan Wheeler též prohlašuje, že prováděl inbríding na jistém chovném samci na Západním pobřeží, čímž úspěšně vytvořil rodinu dlouhosrstých vipetů.Po provedení liniové plemenitby na tomto psu byl vytvořen "nekrátkosrstý" vipetí šampión, který se, po zastřihnutí a zkrácení své mírně dlouhé srsti, stal "krátkosrstým" vítězem výstavy, řekl pan Wheeler.Někteří předkové takovýchto vipetů samozřejmě museli být nekrátkosrstí, přičemž jejich vliv je dodnes patrný u některých krátkosrstých výstavních vipetů, kteří mají delší osrstění, a to až jeden palec.
    Pan Wheeler začal vážně se svým plánem chovat dlouhosrsté vipety asi před 30 lety a v roce 1981 jich již vlastnil tolik, že "se veřejně ukázal" tím, že publikoval článek v časopisu The Whippet, 6, 1981. V roce 1982 následoval článek v časopisu The Sighthound.  V té době byla založena Asociace dlouhosrstých vipetů (Longhaired Whippet Association – LWA) a v roce 1986 byl přijat a zajištěn autorským právem standard dlouhosrstého vipeta.  

    Jiní lidé zabývající se vipety tvrdí, že Walter Wheeler vskutku užil vipetů ve svém dlouhosrstém projektu, avšak dodávají, že je ve skutečnosti křížil buď s barzoji nebo sheltie, případně s oběma. Není známo, které z těchto tvrzení je pravdivé, nicméně protože se dlouhosrstí vipeti skutečně chovají, a protože žádné z našich současných plemen neubralo nic ze své dosažené kvality, přičemž je pravdou, že vipeti byli skutečně kdysi kříženi s jiným plemenem, či plemeny, autor si dovoluje tvrdit, že bez ohledu na to, jak moderní dlouhosrstí vipeti vznikli, je skutečností, že existují dnes, a jsou nádhernými a okouzlujícími psy.
  I kdyby dlouhosrstý vipet měl být výsledkem křížení, my se máme pouze dívat na vipeta takového, jaký je. Jestliže někdo tvrdí, že vipet je plemeno, které vzniklo až v 19. století křížením s teriéry, je nutno podotknout, že je známo, že psi podobní vipetům existovali již dávno předtím. Několik historických odkazů z 16. století je uvedeno na začátku tohoto článku. A i když byli na konci 19. století, v době formování uzavřených registrů, teriéři opravdu kříženi s psy podobnými vipetům, nekrátkosrstí psi, jež byli výsledkem takového křížení nebyli nazýváni nijak jinak než drátosrstí vipeti. Rodící se krátkosrstí psi byli pak nazývání krátkosrstými vipety.
    Dalším příkladem je jezevčík. Nejprve byli jako jezevčíci označováni krátkosrstí psi. Následně byli tito krátkosrstí psi kříženi s teriéry, přičemž takto vznikající psi byli označováni jako drátosrstí jezevčíci. Krátkosrstí jezevčíci byli též kříženi se španěly, a výsledkem byli dlouhosrstí jezevčíci. Kromě uvedených existují i u jiných plemen další nesporné příklady toho, kdy byly křížením vytvářeny různé typy psů, a toho, že bylo používáno stejné slovo k označení různých plemen.
Jelikož je původ dnešních dlouhosrstých vipetů diskutabilní záležitostí, objevují se lidé, kteří usilují o to, aby bylo slovo vipet odstraněno z názvu tohoto psa.

   Buď jak buď, ti z nás, co obdivují a snaží se o zviditelnění těchto překrásných psů, děkují panu Wheelerovi za to, že nám umožnil těšit se dnes z těchto nádherných, drobných a osrstěných vzácných psů.